Vedoucí
Odborný asistent
Naše rozhovory se studenty se točí okolo uměřenosti, upřímnosti a umění. Vždy balancujeme mezi těmito třemi U, snažíme se je vzájemně správně vyvážit v rámci řešené úlohy. Uměřenost se zračí v kontextuální pokoře, nebo naopak v záměrné odlišnosti – je-li význam a účel domu méně běžný. Uměřenost se zračí i v rozhodnutích, která nás v projektu vedou. Zda je správné bourat, nebo ještě rekonstruovat. Upřímný dům pravdivě promlouvá k okolí, na první pohled je čitelné k čemu, z čeho a pro koho je. Umění je v proporcích, v geometrii. V geometrii je ohromná krása, spatřujeme ji i v matematice. Zajímavé je, že krása má matematickou a geometrickou definici. Jde o zlatý řez. V přemýšlení je pro nás důležité definovat jednotku – modul, definovat ji matematicky, ale správně s ohledem na typologii a konstrukce. Modul můžeme dělit či násobit, ale nesmíme uhnout. Mantrou je pro nás jednoduchost, pokud může být řešení jednodušší, pak musí být jednodušší. Nehledáme složitosti, hledáme univerzální princip, který je vždy modifikován unikátností problému. Každá úloha má dobré řešení snoubící v sobě všechna 3U. Často se obracíme do minulosti, do antiky, je pro současnost pořád zásadní, buď se ctí anebo se popírá. My ji milujeme, snažíme se správně ji číst a používat její principy : tektoniku, symetrii, gradaci. Tektonika vyvolává klid, zatímco dům levitující nad zemí vyvolá napětí. Ty principy vyvolávají emoce, jejich popírání vyvolává emoce. Může existovat umění bez emocí?
Zásadní je pro nás definice konceptu a přenesení této abstraktní formulace do vnímatelné formy.
Nic není důležitější než správně položená otázka, ale správně položená otázka je právě to nejtěžší.