Bartoloměj Holubář: Z bakalářky k firmě s globálním přesahem

Jen občas se povede, aby bakalářská práce našla reálné uplatnění. Jak vzpomínáš na svoje studia?

Jsem z Ústí nad Orlicí, malého města v podhůří Orlických hor, kde jsem dělal freestyle sporty a biatlon. Studium designu na Fakultě architektury ČVUT bylo od začátku něco nového, otevřel se mi svět výrobních procesů. Možná největším přínosem bylo, že jsme museli dělat modely, ideálně v měřítku a materiálu, ve kterém by se námi navržený produkt měl vyrábět. Bakalářka přišla velmi rychle.

Často je ale studium odtržené od reálného průmyslu.

Škola se pohybuje v bezpečné teorii a ty nemůžeš nic zkazit. Obdivoval jsem ale našeho vedoucího Jana Jaroše, kolik toho stíhá. Baví ho nábytek 20. století, diskutovali jsme auta a další věci. Díky jeho podpoře bylo možné produkt zrealizovat. Téma výdejních boxů se totiž může zdát na první pohled banální. Ale chápal, že směřuji k uvedení reálného produktu na trh a bude tak třeba řešit nejmenší detaily.

Vedoucímu jsi rovnou oznámil, že bakalářská práce je zároveň tvůj business?

Oznámil, tou dobou to ale business nebyl. Zákazník byl v nedohlednu. Potkali jsme se tou dobou s Alexem Studničkou, softwarovým mágem a spoluzakladatelem. Boxy měly být reakcí na problém, kterého jsme si všimli a věřili, že může zaujmout. Bavily nás startupy, Elon Musk a spol jsou naši králové. Do přihlášky tématu jsem vyplnil něco obecného a projekt si postupně sednul.

Už předtím jsi koketoval s bussinesem?

Od prváku jsem chodil na VŠE na večerní přednášky, byl tam Oliver Dlouhý z Kiwi nebo Martin Hausenblas s Liftagem. Přes den škola, večer přednášky, dobrý program dvakrát týdně. Chtěl jsem něco reálného vybudovat a nedělat věci do šuplíku, tak jak to bylo předchozí semestry.

Jak ale sehnat potřebné zdroje pro rozjezd podnikání?

Potkali jsme se s investory, kteří podpořili i další startupy jako Spaceflow (jejich aplikace umožňuje efektivně spravovat budovy) a vybudovali i design-build firmu Capexus.Viděli jsme stejné problémy - reprezentativní recepce obložené horami balíků a zaměstnance, kteří se nesmyslně nahání s kurýrem.

Kdo jsou vaši zákazníci?

Máme tři hlavní okruhy klientů. Zaprvé jsou to majitelé administrativních budov, kteří náš box umístí ve vstupu do budovy a je to parťák pro jejich nájemce. Pak máme samotné firmy s boxy až za turnikety ve jejich interním prostředí pro automatizaci vlastní logistiky. Třetí jsou e-shopy, které chtějí zrychlit výdej objednávek na prodejně a ušetřit čas, aby se mohli kvalitně věnovat poradenství zákazníkům.

Přijde mi sympatické, že box neplní jenom kurýři, ale mohou si přes něj dokumenty posílat i kolegové.

V open-space už nechceš nechávat klíče nebo dokumenty pro kolegu pohozené na stole, zvlášť když je dva dny na home-office. Zaměstnanci už často nemá ani vlastní stůl k práci. Nejlepším řešením je uložit věci do boxu a uzavřít ho. Druhý je notifikovaný a připomínkovaný. Blocks tě podrží třeba i když přijdeš do budovy na důležitý meeting a potřebuješ pohlídat sportovní tašku.

Automatizujeme i výdej techniky pro zaměstnance. Drazí IT odborníci pak netráví čas administrativou a psaním mailů. Chceme být něco jako cloudové úložiště pro fyzické věci a automatizovat komplexní procesy ve firmách.

Začali jste v době největšího covidu, kdy z kanceláří zmizeli lidé. Jak vám to narušilo plány?

Zpočátku nikdo nevěděl, co bude. Zakázky se zastavovaly. Developeři ale také chtěli nabídnout lepší služby. Nahrálo nám, že se kolegové přestávají potkávat v práci, protože kancelář střídají s home-officem. Boxy jsou bezkontaktní a časově nezávislé. Zaměstnanci začali sdílet stoly a potřebovali i bezpečné místo pro své věci. Pohodlí, které Blocks přineslo, pomohlo návratu do kanceláří

Dokázal jsi najít skvělé řemeslníky, kteří ti bloky připraví. Chceš se ale odpoutat od fyzického produktu a dodávat hlavně myšlenku.

Nevyhýbáme se přípravě samotných boxů, ale nejsme truhláři ani kovovýroba. Nemá smysl dělat něco, co umí jiné firmy mnohem lépe, protože mají letité zkušenosti. A úskalím je zároveň logistika, zásobování, materiály. Jak produkt z Čech převezeme a namontujeme na místě? Na výslednou kvalitu má vliv mnoho proměnných.

Od začátku se snažíme budovat produkt lokální v zemi, ve které se zrovna nachází. Když ho bude chtít americký klient, tak to bude box vyrobený v Americe, s naším českým srdcem.

Výzvou je pro nás příprava designových pravidel, hlídáme si třeba ergonomii, kompozici a dosahové vzdálenosti.

Zvládáš sám programování?

Ne. Svět IT mě fascinuje, ale vývojový tým má komplet pod palcem spoluzakladatel Alex. Fakulta architektury sice sídlí ve stejném budově s Fakultou informačních technologií, studenti se ale navzájem vlastně vůbec nebaví. Přitom se spolupráce obou oborů přímo nabízí a mohou vznikat skvělé věci. Z designu se mnou na IT akce pořádané přímo v atriu nikdo chodit nechtěl, což jsem nechápal. Přitom tam byl tak skvělý catering! Kamarád z Ústí, co šel studovat informatiku, mě zase občas vzal na přednášku. Jednou se mi dokonce stalo, že mě vyvolali k tabuli.

(smích)

Měl jsi rozjetý business, investory očekávající dobrá čísla. Studium jsi ale nepoložil a dodělal i magistra?

Věděli jsme, že rozjezd projektu spojený s vytvořením fyzického produktu bude na rok až dva, což se celkem potkávalo s dalším studiem. Spojení se školou a osobním životem ale bylo stále pekelné. Ateliérové a další projekty jsem se tak alespoň částečně snažil provázat s firmou. Případně to bylo nahlédnutí někam úplně jinam - surfuju, tak jsem dělal třeba design odstraňovače vosku z prkna.

A proč jsi jako diplomku zvolil příslušenství k iPadu?

Blocks jsou často ovládané pomocí iPadu, je to skvělý výrobek s bezkonkurenční odezvou a spoluzakladatel Alex zároveň vyvíjel aplikace pro Apple zařízení od svých 11 let. iPad jde uplatnit skoro všude - v kancelářích, dopravě, obchodech. Často ale vidíte minimalistický iPad v nevkusném držáku. Tak jsem měl vnitřní potřebu s tím něco dělat. Zároveň jsme pracovali na digitalizaci firemních mailromů, což může běžet právě na takovém zařízení.

V NTK mají skvělou knihu “Designed by Apple in California”, kde jsou jejich ikonické produkty rozebrané do nejmenších šroubků. Vidíš tam detail frézování ve zlomcích milimetrů, což mě fascinovalo. Diplomka v sobě měla i spoustu analýz marketingu těchto velkých hráčů, což mi také pomohlo. Spojoval jsem činnosti, abych nevyhořel. První odpočinek byl až po diplomce.

Jaké to je studovat design na fakultě architektury?

Část předmětů máme společných - dějiny umění a architektury, to mě hrozně bavilo. Ne kvůli navrhování domů, ale z hlediska přístupu architektů k problémům.

Ale nevyrábí dnešní školy spíš dělníky?

Škola nepodporuje naivitu, můj vedoucí naštěstí ano, musel ale vidět, že jsem v problému hluboce ponořený a každý týden se posouvám. Napříč ročníkem, kde je nás zhruba třicet, se známe skoro všichni. Část lidí uteče ke grafice nebo jiným oborům. Podnikavost v designu se ale v našem ročníku nakonec hezky rozjela.

Zrovna jsem se vrátil jsem z party na obří klouzačce od Honzy Kulhánka, kde se pravidelně potkáváme. - Anežka Juhová je skvělá šperkařka, Prokop Hartl rozjel značku Anýz, Klára Janypková značku Monotropa a třeba Vilém Brýdl má firmu na zakázkové realizace interiérů..

Kdo se snaží dostat v businesse na vaše místo?

Různé snahy pozorujeme ale díky nasazení celého týmu a technologickému náskoku vzdorujeme. Občas nás lidé srovnávají s boxy přepravních firem, což ovšem není naše konkurence. Mají jiného zákazníka a řeší hlavně úspory na doručení svých zásilek.

My poskytujeme multifunkčního parťáka pro budovy a lidem v nich děláme život příjemnější. To reflektuje i design. Naopak boxy různých hráčů rozeseté po celém světě nepracují třeba ani s kompozicí schránek. Na škole jsem například zkoumal, zda se při jejich návrhu používaly osvědčená pravidla harmonie jako zlatý řez. Bohužel jsem takové boxy neobjevil.

V tvé bakalářce mě bavila piha Marilyn Monroe. Tak totiž mluvíš právě o displeji, který jako jediný porušuje jednotu boxů.

A to mi tam přesně chybí. Není ani potřeba, aby firmy dodržovali nějaký jednotný vkus. Ale musí se snažit skrz design promluvit a rezonovat s tebou. Je škoda, že jsou to jinak spíš výdejní billboardy.

Hledám přínos pro uživatele, aby schránka byla parťák, který tě zbavuje místní a časové závislosti na fyzických věcech. Nechci zasvětit život obýhání balíků v kancelářích, jde mi o vážení si času a prostředí nás všech.

Díky svému businessu se snažíš zlepšit prostor, ve kterém se každý den pohybujeme.

V tom jsem i patriot. Chodím ve svém rodném městě a když vidím problematické místo ve veřejném prostoru, snažím se to řešit na radnici. Baví mě s lidmi, kteří se designu jako já soustavně nevěnují, diskutovat a hledat lepší možnosti.

Rozhovor vedl Pavel Fuchs. Vyšel na serveru Designmag.

Další rozhovory