Čerstvé směřování. Hovoříme s ředitelkou Galerie Jaroslava Fragnera Karolínou Pláškovou
24/5/2024
Výstavní síň představuje jedinečnou pražskou architektonickou galerii s mimořádně dlouhou tradicí. Předešleme, že tzv. Fragnerka, která stojí na Betlémském náměstí, vznikla brzy po únorovém pádu demokracie v roce 1948 a po rekonstrukci Betlémské kaple v roce 1954 podle návrhu Jaroslava Fragnera. V 70. letech fungovala jako galerie umění, designu a občas architektury, která posléze převážila. Až do roku 1989 spadala pod Svaz českých architektů. Po listopadu 89 ji začala spravovat nejprve pražská Obec architektů – tehdy pod vedením Aleny Šrámkové – a do roku 2001 ji řídila Soňa Ryndová. V následujícím období, kdy ji vlastnila Nadace české architektury, byl jejím ředitelem Dan Merta, který ji vedl kontinuálně přes dvacet let, v poslední době v rámci neziskové organizace Architectura, z. s. Dlužno připomenout, že Fragnerka získala svou prestiž hlavně díky profesním – architektonickým výstavám. Stala se místem s velkým M, se stopami legend české architektury: Sialem počínaje, přednáškami historiků Šváchy nebo Šlapety konče, včetně osobností, jako byl třeba starosta Litomyšle Miroslav Brýdl apod. A za socialismu to byly třeba rebelské výstavy Urbanita Benjamina Fragnera apod. V roce 2020 nadace prodala Fragnerku Českému vysokému učení technickému v Praze.
Karolína Plášková se podílela se na organizaci řady kulturních akcí spojených s architekturou a urbanismem, např. Den architektury 2014 a 2015 v Plzni, týdenní mezinárodní festival urbanize! 2016 ve Vídni, konferenci Plán pro Brno 2017. Vede projekt Drazí architekti… vystavený v letech 2017, 2018 a 2022/2023 v Galerii architektury Brno (GAB) a Galerii Jaroslava Fragnera v Praze. Pro GAB, resp. Fakultu architektury VUT v Brně (FA VUT) kurátorovala mezinárodní přednáškové série o architektonickém vzdělávání a nerůstu v architektuře. V letech 2021 a 2022 připravovala výstavy pod FA VUT: Andi Schmied: Soukromé výhledy; Gabu Heindl: Městské konflikty – Manifest bydlení; Tracing Spaces: Stop and Go; Drazí architekti… — Architektura jako práce.
Jak bude vypadat pod vaším vedením nový výstavní profil galerie? Kdo by měl být jejím typickým návštěvníkem? Připomeňme, že galerie je dnes součástí konceptu Betlémské besedy, která by měla fungovat, jak čteme jinde, jako živý kulturní a komunitní prostor pro setkávání studentů, stedentek, akademikům, akademiček, umělců, umělkyň a dalších kreativců. (Jde o celek původních prostor: Betlémské kaple, Svatováclavského sálu, Lapidária, Muzea Jana Husa a také Galerie Jaroslava Fragnera.)
Galerie Jaroslava Fragnera zůstává galerií architektury. Ráda bych se zaměřila na výzkumné projekty, které se zabývají architekturou z kritické perspektivy, v interdisciplinárních souvislostech. Domnívám se, že pouhá prezentace staveb prostřednictvím panelů s fotografiemi, plány a texty, příp. doplněných modely, je přežitkem. Jednak jsou tyto metody vhodné pro jiná média – ať už tištěná periodika či on-line platformy a sociální sítě, které už tuto roli plní a jsou v tom zásadně rychlejší a flexibilnější. Shrnuto architektonické formáty často vedou ke zplošťování daného tématu – jedná se prakticky o reklamu, a to, myslím, není rolí výstavního prostoru financovaného z veřejných zdrojů.
GJF také není sbírkovou institucí, a nemá tudíž vlastní výstavní fond, který by spravovala a vystavovala. Od kulturních institucí, včetně těch výstavních, se dnes očekává, že budou se svými cílovými skupinami interagovat, že budou budovat komunitu. Ani naše výstavy by návštěvnictvo neměly zahltit panely a texty, naopak je chceme využít spíše jako prostorové zázemí pro živý doprovodný program… Spíše než na frontální přednášky se pak chceme zaměřit na méně formální prezentace a diskuse – a podpořit tak veřejnost, aby se zapojila. Formáty akcí samozřejmě volíme co nejvhodněji k danému tématu – může se jednat i o kulaté stoly, promítání dokumentu či divadelní představení. Budeme usilovat o to, aby byla galerie dostupná co nejširšímu okruhu lidí. To například znamená, že program je zdarma, budeme pořizovat záznamy některých akcí a během nich nabízet hlídání dětí pro pečující rodiče. Prostor jsme zdědili zcela prázdný, bez jakéhokoli vybavení, ale postupně pracujeme na tom, aby se do Fragnerky nechodilo jen na výstavy, ale i číst si, setkávat se s lidmi nebo si třeba koupit knihy… V přízemí se nachází studentský klub s kavárnou.
Kdybyste byla konkrétní? Nemůžete uvést příklad?
V rámci své koncepce bych chtěla prezentovat architekturu reflektující aktuální témata, jako je např. klimatická krize a na ni odpovídající strategie, například nerůst, udržitelnost výstavby, rekonstrukce staveb, odolnost měst, cirkularita, recyklace materiálů, nakládání s neobnovitelnými zdroji, humanitární odpovědi na přírodní katastrofy a nucenou migraci, sociální (ne)spravedlnost a s tím související koncepty práva na město, gentrifikace, ghettoizace apod. Galerie, resp. architektura, by měla oslovovat nejen architekty a architektky, ale díky přesahům i širší zainteresovanou veřejnost. V rámci Betlémské besedy se budou navíc v areálu kaple konat další kulturní akce jako koncerty a promítání filmů a tyto aktivity pomohou přitáhnout další návštěvnictvo z jiných cílových skupin… Galerii nevnímám jako prostor jen pro architektonickou obec, ale jako kulturně—společenské místo. Dnes je lokalita vnímána jako turistické ghetto a chodí sem relativně málo místních – což chceme změnit.
Máte pro toto směřování nějakou místní inspiraci?
Myslím, že je dobré se inspirovat u podobných míst v centru Prahy – například Centrum architektury a městského plánování. CAMP je ovšem součástí příspěvkové organizace a funguje na jiném finančním principu. V mnoha ohledech má mnohem velkorysejší možnosti – je větší, bezbariérový, má špičkové technické vybavení a zázemí parku jako veřejného prostoru, což mu umožňuje přitáhnout široké publikum. Naopak slouží primárně pro prezentaci projektů města. Relevantní je také samozřejmě galerie architektury VI PER, kterou vedou dvě kunsthistoričky. Má poměrně komorní měřítko a cílí na specifickou skupinu publika. Kromě míst pro prezentaci architektury je zajímavé sledovat i další kulturně společenské prostory, jako je Kampus Hybernská, Skautský institut či Kasárna Karlín.
Vy sama budete i kurátorkou?
Na to v rámci interního týmu nemáme bohužel prakticky kapacitu, většina výstav bude vznikat ve spolupráci s externími kurátory a kurátorkami. Některé výstavy mohou být zapůjčené ze zahraničí či vybrané galerijní radou na základě mezinárodní otevřené výzvy. Zároveň by měl provoz galerie zůstat dostatečně flexibilní pro pořádání akcí, které budou reagovat na nejaktuálnější témata či kauzy.
Budete mít k dispozici nějakou galerijní radu?
Galerijní rada by měla fungovat jako poradní orgán – členové a členky by nám měli dávat zpětnou vazbu na připravovaný program, doporučovat další kurátory a kurátorky či hosty a hostky doprovodného programu, a především také pomáhat s propojováním v zahraničí. Galerie je nyní zřizovaná ČVUT, obě fakulty s výukou architektury do rady nominovaly své zástupce a zástupkyně: za Fakultu architektury jsou to Jana Tichá a Lucia Mlynčeková, za Fakultu stavební Mikuláš Hulec a Josef Záruba Pfeffermann. Dále máme vytipováno několik zahraničních kurátorů a kurátorek a českých výzkumníků a výzkumnic s vazbami na zahraničí, u kterých bychom chtěli, aby se stali součástí rady. Nicméně jsme vzhledem k dalším procesním věcem zatím neměli kapacitu galerijní radu oficiálně ustanovit, náš program jsme doposud konzultovali „ad hoc“ s odborníky a odbornicemi na dané téma.
A co naše Fakulta architektury? Bude mít v rámci ČVUT nějaký širší vliv?
Do galerijní rady fakulta nominovala dvě členky, jsme v kontaktu i s dalšími členy a členkami akademické obce. Např. doprovodný program výstavy o poválečné architektuře jsme konzultovali s Petrem Vorlíkem, spolu s dalšími třemi kolegy měli také prezentace o ochraně poválečné architektury. Oddělení vnějších vztahů pomáhá propagovat naše akce na kanálech fakulty. ČVUT vypsalo open call na úpravu nádvoří kaple a jednou z členek pracovní skupiny na řešení je i krajinářská architektka Zuzana Štemberová, vedoucí Ústavu krajinářské architektury.