Úspěšná designérka Kateřina Rydlová: Cílem designérů bývá návrh automobilu, pro mě je to magnetická rezonance

Už na škole jsi se zaměřila na design ve zdravotnictví. Co tě na něm lákalo? Touha pomáhat lidem?

Až takhle jednoduché to je. (smích) Když jsem design začala na Fakultě architektury ČVUT studovat, představovala jsem si, že půjdu směrem k interiéru. Začal mě ale zajímat průmysl a ve druhém ročníku v ateliéru Martina Tvarůžka jsem se najednou našla. Vedoucí ústavu designu, Marián Karel, mi začal říkat doktorko. Když mě zdravil na chodbě, ostatní studenti nevěděli, kam mě zařadit. Dělala jsem zubařský laser, snímače EEG, ale vyzkoušela jsem si i třeba baterku na skladování energie ze solárů.

Lidé mají v nemocnici strach už z pohledu na samotný přístroj.

A mě baví odstraňovat bariéry. Nemocniční prostředí je stresující, i když jsi zdravý. Sama vždycky sedím v čekárně, nasaju desinfekci a analyzuju. Uvědomím si ale, jak to tam funguje, ráno někdo přijde a během půlhodiny musí dokonale uklidit. Prostředí klade nároky na pacienty i na personál.

Myslíš, že se jednou nebudeme bát chodit k doktorovi?

Snažím se pomáhat, abychom velkou část léčby přenesli domů. Pocit z bezpečí je v domácím prostředí větší. Zůstanou vstupní vyšetření a konzultace, přístroj si ale odneseš s sebou. Aby ses cítil komfortně, musíme omezit stresující čekání v nemocnici.

Všímám si rozdílu, jak nemocnice funguje v televizi, kde mají pacienti veškerý servis, a skutečným provozem.

Seriály z nemocničního prostředí jsou moje guilty pleasure. Chirurgové mě určitě ovlivnili při výběru kariéry. Vždy koukám, jestli poznám typ a výrobce lůžka, v němž pacient leží. Obdivovala jsem jejich magnetickou rezonanci, největší přístroj, se kterým se můžeš v nemocnici potkat. Vrcholem kariéry je pro část designérů návrh automobilu, pro mě by to byl právě tento obří stroj snímající například mozek.

Tvým velkým osobním projekt je teď ale Body Moody, které pomáhá při menstruačních bolestech. Jak velká je cílová skupina?

Silně bolestivou menstruaci občas prožívá až 50 % žen. Část z nich už dnes pro zmenšení obtíží používá teplo. Když mohou pracovat na home-office, snaží si pomoct třeba nahřívací dečkou. Trápilo mě ale, jak bolest překonat, když vyrazíte z bytu?

Body Moody je elegantní bodýčko, které si můžete vzít třeba pod sako. Je ušito z viskózy. V oblasti podbřišku a kříže má zabudovanou speciální tenkou vrstvu z chytré textilie. Ta po připojení baterie hřeje až 3 hodiny.

V roce 2019 jsi prototypy Body Moody vystavovala i na Designbloku. Velká část přehlídky se soustředí na stále nové stoly, židle a skleničky, přitom toužíme po prověřených ikonách z minulého století. Jak se ti tam vystavovalo chytré oblečení?

Také nejsem nadšená, když designovou soutěž vyhraje další kus nábytku. Potřebuje opravdu naše planeta další stůl? Proto mě fascinuje obor zdravotnictví, kde je obrovský prostor na to dělat užitečné změny. Některé přístroje děláte jako první na světě, protože prostě dřív neexistovaly.

Odezva návštěvníků na Designbloku byla ale skvělá! První reakce příchozích byla, že jsou to plavky, a pak přišlo překvapení, že bodýčko hřeje. Všichni chtěli pochopit, jak funguje. Byl to stánek, kde se zabavili i muži. Ptali se mě na technologii nebo výběr baterek. Byla to příjemná zkušenost.

Poprvé jsem se s hřejivými textiliemi setkal ve formě elektrických deček, které jednu dobu neměli nejlepší pověst. Ty máš za sebou ale pět let vývoje.

Lidé mi ukazují i dečky z Číny za 150 korun. Samozřejmě jsem si vzorky objednala a rozebrala je do poslední nitě. Dečka má výhodu, že nemusíš tolik řešit rozměry a střih, přinejhorším to bude polštář. Ale když máš něco na těle, tak to musí být přesné. Velkou roli hraje, zda bude teplo o centimetr nahoře nebo vlevo, jak bude umístěna baterka.

Největší výzvou bylo, aby skutečně fungovaly konektory a zabrat nám dalo i praní. Na testování jsme spolupracovali s odborníky ze Švédska. Dělali jsme 200 cyklů, což znamená 4 měsíce v laboratoři, kde se bodýčko nejenom pere, ale i napíná nebo přetahuje přes figuríny. Nemohla jsem se na to koukat, bylo to úplné mučení.

Zároveň musíš být i psycholog, dělala jsi řadu testování s uživatelkami.

Máme za sebou čtyři různá testování se ženami a každé testování mělo několik kol. Pokud máš dostatek financí, testování ti zařídí agentura. Jak si ale udělat testování třeba na škole, když začínáš? Ideální podmínky bude mít člověk málokdy a je fajn umět si produkt otestovat sám a nebát se.

Holky jsem hledala skrze sociální sítě, potřebovala jsem navíc různé typy postav, maminky i teenagerky. Prošli jsme si dlouhodobé i krátkodobé testy. Během hloubkových rozhovorů musíš všechny účastníky do projektu uvést, otázky si připravit, odpovědi sepsat a následně vyhodnotit tak, abys nikoho neovlivnila.

Psychologie v designu je obrovské téma. Testování se na fakultě moc neřešilo, příští semestr jsem proto slíbila udělat přednášku pro mladé designéry a na bodýčku ukážu metody, které jsme používali.

Po celou dobu vývoje jsi ale pracovala i na dalších projektech. Představuji si, že zdravotnické výrobu ovládají velké nadnárodní firmy. V práci tě podporovali, že makáš i na svém osobním projektu?

Je to úzký a specifický obor s řadou omezení, bez mezinárodní spolupráce se podle mě do budoucna neobejdu a tak je mým cílem na ní pracovat. Healthcare ale u nás umíme, hlavními centry dění je Praha a Ostrava. Spolupracovala jsem dlouhodobě s Tesla Medical a za jejich podporu jim děkuju. V prototypu Body Moody jsem přišla už na pohovor. Chápali ho jako bonus, viděli něco reálného, co už se mi podařilo.

V Tesla Medical jsem pracovala na přístroji pro neinvazivní léčbu inkontinence. Teď jsem designérkou ve společnosti BTL, kde mají fyzio, kardio a estetickou medicínu. Bodýčko brali jako referenci, že dokážu věci dotáhnout do konce.

Tvůj produkt pomáhá řadě žen, netlačí tě internetová generace do postavení bojovnice za jejich práva?

Ano, ale já jsem hlavně technik a designer, bojovník za design ve zdravotnictví. Mám další nápady, jak by chytré textilie mohly pomáhat. Ale zatím jsou projekty tajné, navíc si po pěti letech intenzivního vývoje potřebuji odpočinout. Na dovolenou jezdím na sever, a když je mi zima, tak si přitopím bodýčkem.

Rozhovor vedl Pavel Fuchs

Další rozhovory