Designér z FA ČVUT navrhnul chest binder pro trans osoby. „Chtěl jsem pomoct hlavně mladým lidem,“ říká Robin Doleček

Trans a nebinární osoby často touží potlačit tvar svého hrudníku a dosáhnout více maskulinního vzhledu. Co vše se ale může stát při neodborném stahování?

Nápad zabývat se tématem pomůcek pro trans osoby vznikl z mé vlastní zkušenosti. Jako uživatel zažívám stejné problémy, se kterými se snaží vypořádat i jiní trans lidé. Odborných prací o pomůckách pro trans komunitu jsem ale příliš nenašel. O závažnosti problému vypovídá i okamžitá odezva přes 400 respondentů na můj dotazník.

Binder je jedna z pomůcek, kterou lidé, kteří mají ženskou anatomii těla, mohou používat, aby dosáhli víc maskulinního vzhledu. Jeho nošení ale nebývá příliš komfortní a objevují se i zdravotní problémy. Uživatelé si běžné typy binderů na veřejnosti nemohou jednoduše povolit a zase utáhnout. V zaměstnání nebo ve škole přitom tráví delší dobu, než je binder bezpečné nosit. Osobně se mi stává, že musím třeba doběhnout tramvaj a se staženým hrudníkem nemohu popadnout dech. Výjimkou ale nejsou ani zablokovaná žebra, modřiny či kožní problémy.

Proč tvůj návrh cílí hlavně na mladé trans lidi pod dvacet let?

Teenageři zažívající genderovou dysforii (úzkost kvůli biologickému pohlaví odlišnému od genderu, se kterým se identifikují) často nemají podporu rodiny ani možnost pořídit si drahou pomůcku ze zahraničí. Uchylují se pak k drastickým metodám jako jsou obinadla a kobercová páska. I cena finálního výrobku proto pro mě byla klíčová.

V čem je tvůj binder revoluční?

Můj binder Snugy se od jiných výrobků odlišuje tím, že uživatel má možnost si ho povolit a utáhnout přímo na těle, i přes vrchní oblečení. Když se zadýchá, udělá se mu špatně nebo prostě cítí, že už má hrudník stažený příliš dlouho a potřebuje si dát přestávku. I přes tričko nahmatá háček a jednoduše si binder povolí, ale zároveň mu pořád zůstane na těle, nemusí se převlékat. Zapnutí nebo utažení může navíc přizpůsobit svojí anatomii, protože má několik možností, kam háček zasunout.

Jak se vyvíjel způsob zapínání?

Vyzkoušel jsem řadu klasických způsobů, jako je korzetové šněrování nebo kovový zip. Žádný ale nesplňoval všechny moje požadavky na pohodlnou manipulaci. Ideálním by se mohl zdát suchý zip, jako na sandálech, který je rychlý a nastavíte si ho přesně tak, jak potřebujete. Má ale jedinou vadu, manipulace se suchým zipem je velmi hlasitá. Nesplňuje tedy zásadní podmínku diskrétnosti. Když si binder budete povolovat třeba při hodině ve škole, nechcete, aby to přitáhlo pozornost všech okolo. Zachoval jsem ale princip průvlačné spony, kterou také můžete najít na letní obuvi. A pro vlastní zapínání jsem se inspiroval háčkem, jenž se často využívá pro připnutí hrudního popruhu batohů.

Na trhu se mi ale nepodařilo sehnat vhodný typ, který by umožňoval co nejjednodušší zaháknutí i poslepu. Začal jsem proto experimentovat s 3D tiskem a vytvořil několik vlastních prototypů.

Háček na finálním výrobku je ale kovový?

Rád bych použil plastovou hmotu 3D tisku i ve výrobě. Síly působící na háček mi to ale nedovolí, rozlomil by se. Výsledek jsem proto musel nechat podle 3D prototypu vyrobit z kovu. Dlouho jsem hledal i samotné umístění zapínání. V přední části bylo pod dalším oblečením vždycky vidět. A asi každý ví, jaké utrpení je zapínání šatů na zádech, kam si ani nemůžete dosáhnout. Háčky proto najdete umístěné po stranách, kde jsou schované pod pažemi. Když na sobě máte tričko, tak je to místo, kde je jeho látka nejvolnější. Zapínání na dvou místech dovoluje i lepší symetrické stažení tkáně.

Možností binder přitáhnout (či si naopak ulevit) se zabýval i jeden zahraniční studentský projekt. Využívá ale chytrou tkaninu, stahování kovových lanek na elektrický pohon. Já jsem se snažil najít dostupné řešení pro mou cílovou skupinu.

Jakou látku jsi na výrobu binderu použil?

Často narazíš na bindery celé z elastického úpletu, jen přední část je zdvojená. Někomu může být tohle řešení pohodlnější, ale hlavně u větších velikostí neplní svůj účel. Funguje stejně jako sportovní podprsenka, spíše křivky vyrýsuje. Můj binder je zde dvou druhů látky. Přední je pevná bavlna a ze strečového polyamidového úletu je jen zadní díl.

Velkou pozornost jsi věnoval i samotnému balení?

Krabička je z venku velmi nenápadná. Binder si kupují i opravdu mladí lidé, žijící často s rodiči, kteří nemusí být příliš přijímající a otevření. Neoznačený obal tak slouží jako bezpečnostní prvek, aby se výrobek k uživateli opravdu dostal a byla zachována diskrétnost.

Barevný potisk jsem umístil až na vnitřní stranu výklopného víka. Trans lidé často po zakoupení svého prvního binderu zažívají silné emoce, proto jsem jim chtěl udělat z prvního otevření balíčku příjemné překvapení.

Zahraniční výrobky se prodávají v neutrálních barvách jako je šedá nebo tělová. Proč jsi zvolil odvážnější barevnou kombinaci?

Pokud se mi podaří Snugy uvést do výroby, je určitě nutné, aby v nabídce neutrální barvy byly. Přece jenom je to částečně spodní prádlo. Ale přijde mi důležité doplnit řadu také o barevné varianty. V dotazníku se ukázalo, že řada lidí bindery nosí v létě jako viditelnou součást outfitu třeba s rozepnutou košili.

Trans komunita používá i termín passing. Tlak společnosti na trans osoby, aby se staly dokonalými muži či ženami a nebylo na nich vůbec poznat, že jsou trans. Vychází používání pomůcek vždycky z vlastní potřeby, nebo je v něm někdy touha zavděčit se netolerantnímu okolí?

Je to individuální a každý člověk tohle prožívá úplně jinak. Ale je pravda, že většinou jsou pocity nejvíc nepříjemné právě v kontaktu s jinými osobami. Když se člověk nějak cítí, má nějakou genderovou identitu a okolí ho tak nevnímá. Trans osoba sice třeba upozorní okolí, aby ji nějak oslovovalo, ale pořád zůstává nepříjemný pocit, že ji ostatní vnímají jinak. Část uživatelů nosí tyto pomůcky hlavně při setkávání s jinými lidmi. To ale většinou neznamená, že nepříjemné pocity člověk necítí, když je sám. Jen jsou víc v popředí mysli, když má zpětnou vazbu okolí. Euforii ale mohou díky binderu zažít lidé i v soukromí.

Tvoji vedoucí Filip Streit a Tomáš Polák otevřeně přiznávají, že problematika pomůcek pro trans osoby nebyla tématem, kterému by se předtím věnovali. Bylo těžké si zadání prosadit?

Nejtěžší bylo na začátku sebrat odvahu a s tímto nápadem přijít. Jak jsem říkal, je to téma, které se mě osobně týká. Musel jsem se tak i vyoutovat, protože předtím jsem o svém genderu na škole otevřeně nemluvil. Oba moji vedoucí byli hned od začátku skvělí. Jako první krok jsme si udělali malou přednášku (smích) a vysvětlili jsme si třeba všechny pojmy. Na půlroční spolupráci mi přišlo nejlepší, že potom, co jsem jim téma dostatečně popsal, řešili skutečně jenom technickou stránku a design.

Rozhovor vedl Pavel Fuchs

Další rozhovory