Hostující profesoři, revize studijních plánů nebo materiálová knihovna. Jak Dalibor Hlaváček hodnotí dva roky na postu děkana?

Scházíme se v polovině vašeho mandátu, děkanem jste dva roky. Utekly vám?

Pamatuji si, jak Ladislav Lábus říkal, že si během prvního období nestihl nic pověsit na zeď a pak už to ani nemělo cenu. I já budu mít v kanceláři pravděpodobně jenom holé stěny.

Co vás za ty dva roky nejvíc překvapilo?

Prostředí školy jsem znal poměrně dobře díky svému působení v roli vedoucího ústavu nebo senátora. Ohromilo mě, kolik je na fakultě lidí, kteří školu mají rádi a chtějí se zapojit, když tu možnost dostanou. Nepříjemně mě překvapilo, jak moc musí fakulta bojovat o světlo na celouniverzitní úrovni. Přestože jsme úspěšná fakulta s rostoucím počtem uchazečů a vynikajícími tvůrčími výsledky, nezapadáme do inženýrského pohledu na svět. Jako děkan musíte být neustále ve střehu a musíte být schopen fakultě vyjednat co nejlepší pozici, zároveň ale musíte mít na paměti univerzitu jako celek. To se povedlo třeba při rozdělování podpory na nové vybavení dílen a učeben mezi jednotlivé součásti ČVUT. Díky prosazení férového principu dělení se podařilo vyjednat téměř čtyřnásobné navýšení prostředků, než jsme měli původně přiděleno.

Prezidenti a další lidé ve vedoucích funkcích rychle ztrácí přehled o tom, jak se žije lidem v „podhradí“. Může to člověka potkat i v kanceláři děkana?

Snažím se, aby byla kancelář děkana všem otevřená a byl tu co největší „frmol“. Hlavním posláním školy je výuka, chci proto být co nejblíže studujícím, ať už skrze učení v ateliéru, různé debaty nebo osobní setkání. To mě nabíjí. A pokouším se trochu narušovat zavedené způsoby komunikace a mít blízko k zaměstnancům a zaměstnankyním.

Do funkce jste nastoupil v době, kdy studující začali konečně diskutovat a řešit své problémy, jako třeba přetížení.

Téma prostředí na škole a studijního plánu jsem měl jako jednu z priorit v rámci svého volebního programu. Zahájili jsme hloubkovou analýzu studijního programu Krajinářská architektura, v současné chvíli připravujeme revizi jeho studijního plánu, i s ohledem na přetížení studentů. Následovat bude revize programu Architektura a urbanismus. Zřídil jsem i funkci ombudsmanky, která má o prostředí na fakultě pečovat, společně s Komisí pro rovné příležitosti. Jsem proto rád, že toto téma studující zvedli a chtěl bych poděkovat iniciativě „Neklikej a spi“, která diskuzi ohledně přetížení na škole rozproudila a má dosah i mimo naši fakultu. Rád bych ocenil naše pedagogy, kteří to téma akceptovali a zohledňují ho ve své výuce. Je třeba pamatovat na to, že se přetížení netýká jen studentů a studentek, ale i zaměstnaných. I tomu se chci věnovat.

Pojďme se podívat na témata, která zajímají skoro všechny na fakultě. Proč chcete změnit zápis do ateliérů?

Přihlašování do ateliérů se v průběhu existence naší školy vyvíjelo. Zpočátku si studenti nemohli vybírat ani zadání, ani vedoucí ateliérů. Po roce 1990 si studující mohli ateliér zvolit, kde byl přetlak, tam se demokraticky losovalo. Když jsem já studoval, visel seznam na podestě schodiště, kam jsme se zapisovali. Když došly řádky tak se doplnily, občas někdo někoho škrtnul. Postupně stále víc ateliérů přešlo na výběr podle portfolií, protože chtěli učit ty nejlepší studenty. Přestože FA zavedla systém společné prezentace ateliérů, aby se vylepšila organizace i vytvořily rovnější podmínky pro studenty, ke zlepšení to myslím nevedlo. Pedagogové do ateliérů přijímají už před společnou prezentací a ateliéry jsou často plné ještě před oficiálním termínem prvních schůzek. Rozevírají se tak nůžky mezi populárními a méně populárními ateliéry, různé ateliéry mají různé podmínky přijímání studentů. Pokud se studující do ateliéru nedostanou v prvním kole, je pro ně velmi nesnadné se dostat do dalšího ateliéru, který preferují. Systém je zmatečný, nepřehledný a ve výsledku nefér pro studující, kteří nemají žádnou jistotu, že se vůbec do nějakého ateliéru dostanou, natož do ateliéru, o který mají zájem.

Silnou stránkou naší školy je, že studenti a studentky mohou střídáním ateliérů poznávat různé přístupy k navrhování. To chceme podporovat. Škola postupně narostla, máme téměř 1700 studujících, to je takové malé město, Železná Ruda třeba. A takto velká organizace už nějaký systém mít musí.

Co tedy studující a vedoucí čeká? Jak bude zápis vypadat?

Cílem je vytvořit systém, který je přehledný a spravedlivě nastavený a který bude přínosný pro studující i pedagogy. Podstatná je kvalita výuky. Studenti a studentky se budou hlásit přes web, kam pedagogové nahrávají svá zadání. Vyberou si ateliérový předmět, jejž potřebují absolvovat, a zhruba pět ateliérů, které tento předmět nabízejí a které si seřadí podle svých priorit.

Systém bude maximálně respektovat priority studujících. Během debat jsme došli k tomu, že vzájemná domluva mezi pedagogem a studentem zůstane zachována u bakalářských a diplomových prací. I tak ale zápis projde přes jednotný systém, abychom měli celkovou informaci o obsazenosti ateliérů.

Vnímáme i argumenty některých pedagogů, kdy specifická zadání potřebují vhodnou kombinaci studujících, jako je třeba dvojice urbanista a krajinářský architekt.

Co když se bude do ateliéru hlásit šedesát lidí a pro všechny bude mít nejvyšší prioritu?

Pak je systém vybere na základě losování. Pokud se studující nedostanou do ateliéru, který uvedli jako první volbu, systém zohlední jejich další priority. I když nejsou přijati do ateliéru na prvním místě, měli by se určitě dostat do některého z ateliérů, které si zvolili jako preferované. Zásadní je, aby se student nebo studentka nedostali do ateliéru, kam nechtějí.

Změny budou platit už pro letní semestr?

Jedná se o velkou změnu a nechceme ji uspěchat, stále na toto téma probíhají debaty se studujícími i pedagogy, které plánujeme i na letní semestr. Na přihlašování do tohoto semestru zprovozníme první část, kdy se studující budou do ateliérů hlásit přes webovou aplikaci, způsob výběru ale zůstane jako doposud. Na základě zkušeností z této fáze a získaných dat upravíme prototyp a připravíme ostrou verzi na příští akademický rok.

Zavedl jste stálý ateliér hostujícího profesora. Kdo to bude po Winy Maasovi?

Mým cílem je institut hostujícího pedagoga rozšířit. Nehledáme jen zahraniční osobnosti, ale i vynikající české architekty a designéry, kteří se třeba nemohou vázat na několik let, ale jsou ochotní škole věnovat svou energii po kratší dobu.

Byl bych rád, aby hostující pedagogové podpořili všechny studijní programy – Architekturu a urbanismus, Krajinářskou architekturu i Design. Koncem minulého akademického roku jsme vypsali open call na druhého hostujícího profesora. Přihlásil se profesor Richard Weller, což je vynikající australský krajinářský architekt působící na Pennsylvania State University. Kvůli vzdálenostem jsme hledali trochu jiný formát spolupráce. Ateliéry krajinářské architektury měly zpracovávat zadání, na jehož formulaci se Richard Weller podílel. Osobně se měl účastnit výuky v polovině a na konci semestru, v plánu byla výstava i přednáška. Bohužel ze zdravotních důvodů svoji účast na poslední chvíli odřekl. Doufám, že se spolupráci podaří zrealizovat v blízké budoucnosti. Brzy budeme vypisovat další open call na akademický rok 2024/2025.

Dříve jste zmiňoval nové formy vedení ateliérů, třeba jako spolupráci architekta a teoretika architektury. Je to pro vás pořád aktuální?

Líbil by se mi ateliér, který by vedly dvě odlišné profese, a vůbec více propojovat různé obory. Jak říká Vasa Perović, současnost si od architektů žádá přehodnocení klasické role osamoceného tvůrce.  Velkým tématem je samozřejmě propojení Krajinářské architektury s programem Architektura a urbanismus, aby se studenti a studentky už na škole naučili spolupracovat. Rád bych podporoval i teoretické projekty jako diplomové práce, což je dnes na škole vzácné.

Jaké máte další plány s ateliérovou výukou?

Trochu jsme v minulých letech zaspali budování nastupující generace, a to se nyní snažíme napravit. Máme například jen jednoho vedoucího ateliéru, kterému ještě nebylo 40 let. Naše škola je prestižní fakultou architektury, chceme toho využít, podporovat pestrost přístupů a témat a přivádět na školu nové osobnosti. Už jsme vypsali řadu výběrových řízení na vedoucí ateliérů a budeme v tom pokračovat.

Studium se ale neskládá jen z ateliérů. Jak jsme na tom se změnami studijního plánu?

Začali jsme krajinářskou architekturou. Jedná se o mladý program a bylo potřeba udělat reflexi jeho dosavadního fungování. Vznikla rada studijního programu v čele s garantem Ivanem Plickou. Je to orgán, který má o program pečovat a hlídat jeho kvalitu. Vše v úzké koordinaci s novou vedoucí Ústavu krajinářské architektury Zuzanou Štemberovou. Pravou rukou garanta je koordinátorka Hana Špalková, která musí do detailu znát, co se kde učí. Proběhla také hloubková anketa mezi studujícími, která měl obrovskou odezvu a se kterou pracujeme.

Další kroky budou mít dvě fáze. Některé problémy se snažíme vychytat už v rámci stávající akreditace a změny se projeví v dalším akademickém roce. Zároveň připravujeme reakreditaci, s níž by měl přijít i titul „Ing. arch.“ místo stávajícího inženýra.

Připravujeme také nový magisterský studijní program Plánování a development, kterým reagujeme na narůstající potřebu integrovaného přístupu k plánování a rozvoj měst i s ohledem na klimatickou krizi. V současné době je připraven koncept programu, který byl odsouhlasen vedením a je předložen na akademický senát.

Následovat bude revize programu Architektura a urbanismus, kterou plánujeme zahájit tento semestr. V první fázi proběhne důkladná inventura, máme také zpracované analýzy programů zahraničních škol. A připravujeme na to téma kolokvium.

Jaké konkrétní kroky si pod tím představit?

Hlavním tématem je lepší provázanost předmětů, jejich redukce, důraz na ateliérovou výuku, nebo reorganizace semestru. Zároveň se domnívám, že v době, kdy se svět stává čím dál tím komplexnější, už nemůžeme očekávat, že studenty a studentky naučíme všechno. Spíše jim musíme otevřít oči a naučit je koncepčně přemýšlet, formulovat problém a hledat jeho řešení, umět poznatky aplikovat.

Některými tématy se přitom škola skoro nezabývá, v ateliérech jsou zadáním hlavně „domy“, a to v zásadě jen novostavby. Studijní plán by měl obsahovat větší důraz na udržitelnost, práci s veřejným prostorem a stávajícím vystavěným prostředím, a to nejen takovým, které považujeme za historické. Rekonstrukce jsou klíčovou odpovědí na klimatickou změnu, využití stávajících budov bylo i jednou z deseti „lekcí“ Mezinárodního kongresu UIA v Kodani v loňském roce. Na naší fakultě zároveň téměř vymizely některé typologie. Prakticky se tu nepotkáte s inženýrskými stavbami nebo moderními konstrukcemi, jako jsou dřevostavby nebo stavby s využitím 3D tisku. Málokdo tu například řeší dopravní stavby, které přitom mají velký dopad na území.

A vzbuzují velký zájem veřejnosti. Jak hodnotíte soutěž na přestavbu pražského Hlavního nádraží?

Vnímám, že se Správa železnic snaží více dbát na architektonickou kvalitu svých projektů a v posledních letech v tom udělala velký kus práce. Myslím, že soutěž byla dobře připravená a že by se naše odborná komunita, média i laická veřejnost měla učit o výsledcích soutěží férově a kultivovaně diskutovat. Je třeba si také uvědomit, že soutěž není jenom o hledání nejlepšího návrhu, ale i o hledání partnera. Důsledkem může být, že se zadavatelé začnou obávat soutěže realizovat a budou hledat jiné, ne tak transparentní cesty. A to by byla škoda.

Sám máte se železnicí zkušenosti.

Téma dopravních staveb mě baví a považuji za důležité, aby se jim architekti věnovali. Naše studio vyhrálo architektonickou soutěž na nádraží Veleslavín a jsme autory návrhu několika stanic a zastávek v rámci nové železnice mířící k Letišti Václava Havla. Velké téma je i veřejný prostor, který na dopravní stavby navazuje. Pro Prahu 7 například připravujeme koncepční studii nově vzniklého prostranství, které vznikne podél nové estakády mezi Bubny a Výstavištěm.

Ještě bych se vrátil na fakultu. Školní kavárna má nového provozovatele, proč?

Fyzické prostředí školy je pro mě stejně důležité jako to, co se v ní učí a zkoumá. Má to být příjemné a inspirující místo.

Se stávajícím provozovatelem byla dobrá spolupráce, ale nebyl již schopen naplnit všechny naše potřeby. Chtěl bych, aby sortiment více odpovídal filozofii školy. Měl by být zdravější, inkluzivní a umět reagovat na potřeby různých lidí, když třeba mají nějaké intolerance. Chceme víc dbát na ekologii a udělat z Archicafé místo, kde bude příjemné pobýt a třeba i pracovat.

Vypsali jsme proto výběrového řízení, do kterého se přihlásili čtyři uchazeči. Ve výběrové komisi byli i zástupci Fakulty informačních technologií, protože dům sdílíme spolu. Vyhrál uchazeč, který úspěšně provozuje kavárnu na Fakultě stavební. V současné době probíhá pilotní provoz, chtěli jsme, aby kavárna fungovala už v ateliérovém týdnu a nový provozovatel měl jen 8 dní na to, aby kavárnu zprovoznil. Připravujeme studentskou soutěž na novou podobu Archicafé, aby se studující mohli podílet na podobě kavárny včetně předprostoru. Chceme do procesu také zapojit autory budovy a jsem potěšen, že přijali místo v porotě. Soutěž bude probíhat formou soutěžního workshopu a výsledky budou zrealizovány v průběhu prázdnin.

Chtěl jste zlepšit materiální vybavení fakulty, jak se situace vyvíjí?

Připravujeme vylepšení dílen, zřízení fotoateliéru nebo modernizaci seminárních místností. Plánujeme také zřídit materiotéku, aby se studenti mohli seznámit s různými materiály, poznat jejich vlastnosti, dotknout se jich. Jednám s Material Archivem, který provozuje materiálové knihovny na různých školách architektury. Více se také zaměřujeme na vědu a výzkum a propagaci výsledků naší práce. Chceme vytvořit open access knihovnu, kde budou on-line zpřístupněny všechny publikace, které na fakultě vznikají. Inspirujeme se na TU Delft. Náš výzkum se tak stane dostupnější pro odbornou komunitu v Čechách i zahraničí, kvalitní open access zdroje jsou také více citovány.

Kdy se můžeme na novinky těšit?

Připravuje se grantová žádost, s realizací počítáme v roce 2025. Podařilo se nám získat i menší prostředky určené na podporu doktorského studia. Velmi brzo, už tento rok, dovybavíme místnosti pro doktorandy a designérské dílny.

Nové činnosti se do školy už obtížně vejdou. Je možností rozšířit aktivity i jinam?

Obrovskou výhodou fakulty je nová budova, ale i tento dům má svoje limity. Cesty pro rozvoj jsou proto dvě. Zaprvé, na některé aktivity by zde nikdy nebylo místo. Společně s Fakultou stavební se podílíme na přípravě experimentální laboratoře s velkými roboty a prostorem pro virtuální realitu. Ty by se k nám nevešly a budeme proto společně sdílet prostor v budově D sesterské fakulty. Druhou cestou je optimalizace prostor uvnitř fakulty, cílem je maximalizovat plochy pro výuku a výzkum. Podporuji také využívání átrií pro práci, a nejen pro výstavní účely.

Daří se vám povinnosti ve škole zkombinovat s vlastní praxí?

Je to náročné, ale pořád jsem přesvědčen o tom, že děkan fakulty architektury má být zároveň praktikujícím architektem. A vždy mě bavila ta dualita akademického světa a architektonické praxe. Mám to štěstí, že mám skvělé kolegy, takže kancelář funguje, i když tam tak často nejsem. Někdy mám pocit, že jsou raději, když jim do toho moc nekecám.

Rozhovor vedl Pavel Fuchs, autorem fotografií je Štěpán Hon.

Další rozhovory