Výstava je v rámci festivalu Den architektury znovuotevřena na památku význačného slovenského architektka a historika architektury Ľubomíra Mrňu (19. 11. 1934 – 25. 9. 2023). Instalaci doplnil video rozhovor s ním, který ho představuje z pozice činného architektka, bývalého vedoucího trnavského Stavoprojektu, historika, ale i jako neobyčejně vnímavého člověka. Jeho výpověď přináší ojedinělý pohled na minulost skrze objektivní subjektivitu.
ZROD STAVOPROJEKTU
Když pár měsíců po ukončení druhé světové války začala první vlna znárodňování klíčových československých podniků, bylo jasné, že centralizačním záměrům nového státu neunikne ani stavebnictví. Struktura stovek soukromých firem a architektonických kanceláří nebyla s charakterem plánovaného hospodářství kompatibilní, a tato situace otevřela cestu k naplnění představ o zprůmyslněném stavebnictví, racionalizaci projektování a uplatnění vědeckých metod v architektonické práci. O to usilovali již od třicátých let zejména architekti Karel Janů a Jiří Voženílek. Oba se také stali ústředními aktéry budování nového projekčně-stavebního aparátu. V září 1948 se potom Jiří Voženílek stal prvním ředitelem podniku PA-100, Stavoprojektu, do nějž vstoupila většina architektů a projektantů, což z něj učinilo pravděpodobně největší architektonickou kancelář na světě. Celý systém zestátněné projektové práce a stavebnictví od začátku provázela řada problémů vynucených reorganizací a úpravou legislativy, ale i přesto se podnik podařilo udržet v provozu čtyřicet let, dokud nepřekročil hranice svých možností.
Více smyslový Stavoprojekt
První část výstavy vychází z doktorandského výzkumu grafičky a historičky architektury Lucie Mlynčekové (Architektura sedmdesátých a osmdesátých let), který se v roce 2022 primárně soustředil na projektový ústav Stavoprojekt Trnava a jeho přidružené ateliéry v Trenčíně a Piešťanech. Velikost a působnost státního podniku Stavoprojekt dokresluje mapa všech projektových ústavů na Slovensku v ústřední vitríně. Další tři vitríny obsahují realizované projekty, které autorka defragmentovala a podrobila detailnímu až téměř pitevnímu rozboru. Zobrazují půdorysy provozních budov jednotlivých ateliérů (Trnava, Trenčín a Piešťany). Zcela zásadní jsou však autentické rozhovory s bývalými zaměstnanci a zaměstnankyněmi z každého z ateliérů, kteří vzpomínají na práci z období 70. a 80. let minulého století. Návštěvníci a návštěvnice se tak sami mohou na chvíli ocitnout v roli přímých pozorovatelů zvednutím červeného sluchátka, které je spojí s jedním z protagonistů tohoto velkolepého státního příběhu. Spoluautorem instalace je student Fakulty architektury Marek Badinský.
Zmenšený Stavoprojekt
Seminář vedený Luciou Mlynčekovou, historičkou umění Klárou Ullmannovou a historikem architektury Petrem Vorlíkem v rámci předmětu Dějiny a teorie architektury V. se v zimním semestru 2022/2023 zaměřil na zkoumání a interpretaci československých staveb z druhé poloviny 20. století, především ze 70. a 80. let. Studující měli za úkol vytvořit modely, které znázorňují jejich postoj vycházející z předchozího rozboru vybrané stavby. Cílem nebylo vytvořit model doslovně popisující návrh či realizaci, ale transformovat jednu ucelenou myšlenku, jíž sami označili za klíčovou či charakteristikou pro daný objekt. Všechny stavby jsou prioritně společenské nebo zdravotnické, případně na pomezí obou skupin. Pestrý výběr potvrzuje též různorodé měřítko, jelikož studenti a studentky zpracovávali širokou škálu projektů, od urbanistických celků až po výtvarné detaily. Hravým prvkem instalace jsou též „archivářské krabičky“, v nichž studující soustředili materiály, které během semestru o svém tématu nasbírali: plánovou dokumentaci, dobové fotografie a texty. Díky tomu se opět každý/á může sám/a zapojit a okusit roli badatele či badatelky.
Predskokan otrok Stavoprojektu
Predskokan otrok je elektronický experimentální projekt skladatele a saxofonisty Miroslava Tótha, který vytváří živou performanci smícháním podob IDM, techna, glitche, drone ambientu nebo generativní hudby. Počin vznikl jako vize sociálního experimentu, kdy Tóth hrál pro generaci mladšího publika na techno akcích. Zkoumal přitom otázku, kdo v publiku je takzvaný předskokan a kdo otrok. V současnosti spolupracuje s Luciou Mlynčekovou Tóthovou na třetím albu s názvem Stavoprojekt. Inspirací pro skladby mu byl Luciin výzkum zejména archivních materiálů architektury v bývalém Československu. Po premiéře v rámci otevření výstavy pokračuje hudební projekt vlastním životem.
Autorky a autoři projektu: Lucia Mlynčeková, Klára Ullmannová, Petr Vorlík
Studující / autoři a autorky modelů: Amiri Laila, Bašta Tomáš, Belková Lucia, Černý Filip, Čierna Lucia, Hampl Zdeněk, Havlíková Silvia, Holica Erik, Holubová Anna, Hovorka Michael, Hruška Michal, Hubníková Anežka, Hynková Anna Marie, Kassal Samuel, Kazimour Jan, Likina Alexandra, Mikolajová Valérie, Mirčeva Hanele, Ondrejková Tatiana, Pradličková Hana, Razumovskaia Iuliia, Rošková Sonja Mária, Schich Štěpán, Šefrnová Veronika, Škubalová Lenka, Valenta David
Spolupráce: Marek Badinský, Miroslav Pavel, Miroslav Tóth, Jan Zikmund
Externí konzultanti: Sergio M. Figueiredo, Tomáš Tholt
Texty: Lucia Mlynčeková, , Miroslav Pavel, Miroslav Tóth, Jan Zikmund
Anglický překlad textů: Klára Ullmannová
Korektury, kurátor: Miroslav Pavel