LDN BARRANDOV

Paprsky slunce, šelestění bříz, vůně lehkého vánku... Otevřenost, spousta světla, kontakt, s okolím, s přírodou, lidmi. Cestou míjím útlé břízy, hezky si mezi sebou povídají, ale asi nechtějí abych je slyšela, šeptají. Postupuji podél pevného soklu vlnité budovy, až narazím na prohlubeň, která mne zavede až ke vstupním dveřím. Vstoupím dovnitř, ale mám pocit, že jsem stále venku. Ze všech směrů na mne mají výhled už mé známé břízy, opět se míjíme a já si uvědomuji, že jsou nedílnou součástí domu.