ŠTAFLÍK A ŠPAGETKA

Tam, kde březový zavání háj a Bubeneč s Letnou setkávat se maj, pár uší, tlapek a čumáků vesele si skáče, radostné výskání, od Sparty křik, není tu pláče. Baráky, co přináší kus lesa, zdeptaná duše Pražáka nedočkavě plesá: Dřevěné jádro smysly, srdce potěší, voňavá louka – pastva pro včely i pro pěší. Betonový kloub do výšky tě vyvede, tu slyšíš někoho řvát: Za pět pivko, sousede! A zlatá zář od pláně večer tě oslepí, slast krásná a bez konce, jak číslo π.