Maříž – rehabilitace pohraniční vesnice

Zadání Diplomová práce řeší rehabilitaci jihočeského pohraničního města Maříž, které v minulosti přežilo dva své jisté konce v podobě násilného vysídlení v roce 1945 a opevnění železnou oponou v roce 1972. Ten poslední vesnice přežila díky zájmu a péči lidí kolem pražského divadla Sklep, kteří ji v roce 1990 probudili ze 40ti-letého  spánku zpátky k životu. Všude přítomnou šeď tehdy probarvilo založení keramické dílny Kryštofa Trubáčka, která hrdě nesla název vesnice – Mařížská autorská keramika. V intravilánu vesnice jsou do dnešní doby zachovány trosky dávných obydlí i Mařízského zámku, což celému místu dává jedinečnou atmosféru a specifického Genia Loci. Právě ten okouzlil v porevolučních letech skupinku umělců, která si tu založila své dílny. Tento nevšední typ obyvatelstva vybízí ke nevšedním řešením současných problémů místa. Maříž se do dnešní doby potýká s problémem rostoucí izolace, špatné dopravní dostupnosti a nedostatku pozornosti. Prohlubování těchto faktorů by mohlo vést k jejímu, tentokrát možná definitivnímu konci. Návrh Návrh hledá správný podnět pro udržitelný rozvoj v této oblasti, který by současně chránil a podporoval jak dávné, tak i současné hodnoty Maříže. Cílem bylo provést citlivý zásah do tohoto křehkého organizmu sídla, který by vedl ke zlepšení kvality života v něm. Myšlenka zabudování letní umělecké školy do zdevastovaných míst vesnice byla podpořena nedávnou tradicí této školy z blízkých Slavonicích a také uměleckou základnou Maříže - v podobě keramiky a zaměření obyvatel. Podrobný průzkum vesnice a pozorování života v ní odhalil velké možnosti a kapacity pro tento návrh. Letní škola by tak přinesla potřebnou aktivitu a náplň vesnice, která by podporovala její existenci. Práce v letní škole se může skloubit s péčí o historické dědictví, ekologický přístup ke stavění domů a jejich provozu a využívaní místních zdrojů by zároveň nezatěžovalo životní prostředí. Symbolem vesnice jsou torza domů, ke kterým je přistupováno jako ke krajinným prvkům, které mají své opodstatnění ve hmotě sídla a vlastní inspirativní sílu. Jejich vybrané části jsou funkčním i estetickým doplňkem novostaveb v jejich těsné blízkosti, tvoří jejich venkovní obytné prostředí. Novostavby z velké části kopírují původní půdorysy obydlí, čímž podtrhují jejich trvající funkčnost a logiku.