Labyrint/Bludiště

Kontaktem k smíření Pod korunami vzrostlého stromoví v pravidelné „jámě“ pevně stojí dřevěný labyrint. Návštěvník prochází chodbou úzkou osmdesát centimetrů a jeho kontakt s okolím osciluje mezi úplném propojením vnitřního a vnějšího prostoru a úplnou izolací. Spousta lidí se upíná k jedné ze dvou extrémních představ o způsobu rozjímání. Jedni tvrdí, že je třeba se stranit kontaktu s lidmi. Druzí, vedeni žhnoucím srdcem zanedbávají vlastní duševní hygienu – osamocení. Pokaždé, když se v labyrintu cesta stočí ke středu, hustota trámoví se zvýší. Na závěr nás labyrint učí, že pro hodnocení sama sebe si nevystačíme bez kontextu bližních.