KABINET PRO FILMOVOU KRITIČKU ZUZANU

.. Spal jsem? Ale více se zabývá otázkou, kde jsem? Co si pamatuji? Pamatuji si světlo, které nikdy tak nesvítilo. To bylo jako oči. Záře, kterou si nebudete pamatovat, proto se nebudete chtít přestat dívat. Nikdy. Mnohokrát si promnul oči; jako by si ve vidění všiml úsměvu. Stvoření, které se nestraší, které jsem neviděl ani ve snech, zmizelo jako záře. Mezi oblakem kouře a rostlinami 21. století jsem si všiml už známé kaskády. Vzpomněl jsem si na ten hlas s úsměvem, jakmile jsem to uslyšel. Začal jsem jít. .. Co jsem uslyšel? Сo jsem chtěl. - Svět je před náma, stačí otevřít oči.