Uzemnění

Cítím vůni lučního kvítí a slyším šum větru, který se proplétá korunami stromů a pohrává si se stébly trávy. Sluneční paprsky na zem malují jejich roztřesené stíny. Pomocí krajiny mého srdce jsem do opuštěné nádrže, kde si příroda musela hledat cestu mezi betonovými panely, přenesla pocit bezpečí a jistoty. Už není chladná a surová, ale poskytuje útočiště, dává člověku možnost jen tak nechat plynout myšlenky, uzemnit se.