Dům

„Ach, jsem dům.“ — Řekl dům. — I nebylo to poprvé co promluvil. Vždy ráno radostně zdraví sousední domy a oni jen zpychle ohrnují své okenní římsy. Volají na něj: „Dome!“ A přitom mu vždy tiše závidí jeho neotřenou vlídnost, když vrhají na něj temnou lázeň stínu. Leč on dále ulici se ukazuje, blyští obyčejností a soupeří s nimi o každý kousek pozornosti. Možná právě tento drásavý dialog je jeho posláním, kterým čeří vody koupele. A snad proto ho lidé mají rádi. Dává o sobě vědět jakým jen je domem. Je sám sebou.