Ve své disertační práci se snažím poukázat na to, že příčinou neefektivních plánovacích procesů je nevhodné rozvržení hledání dohod mezi různými aktéry a jejich stvrzení v jednotlivých krocích územního plánování či při povolování projektu a že bez strukturované vize ze strany obce nelze kontrolovat rozvoj města. Doplňuji, že při hledání dohody mezi aktéry bychom měli přijmout princip uznávající, že je možné a žádoucí jejich nevyslyšené / nepreferované zájmy vhodně kompenzovat a tento princip je třeba formálně stvrdit. V práci jsem představil náměty na modifikaci metod jednání mezi aktéry, stejně jako širší škálu nástrojů, k jejichž volbě mě inspirovaly rozhovory s respondenty. Jejich smyslem je „rozložit“ cestu k nalezení dohody mezi aktéry do dílčích fází či etap, vždy s prioritami odpovídajícími měřítku území. Součástí pochopení problematiky velkých rozvojových projektů je kromě používání vhodných plánovacích nástrojů též organizační nastavení řízení projektů. Není správné ponechávat klíčové městské prostory svému osudu, resp. přání jedné skupiny aktérů. K tomu je potřeba zvýšit kompetence na straně veřejného sektoru a vtáhnout do debaty hned od počátku veřejnost. Tím by se snad mohlo vytvořit vhodné „milieu“ pro plánování města.
Publikace