Rozvojem nových technologií a v poslední době též dopady klimatických změn narůstá význam rizik pohrom s nimi spojených. Protože nelze zajistit stoprocentní ochranu před pohromami, hledá se „přijatelné riziko“. Jeho přijatelnost ale není věcí pouze expertních metodami, protože má i sociální a politickou dimenzi. Praxe posuzování rizik nicméně převážně zůstává věcí expertů. Územní rozměr rizik může být výrazně omezen prostorovým (strategickým a územním) plánováním, které aplikuje řadu limitů využití území. Pro hodnocení možných rizik projektů a koncepcí na životní prostředí ex ante jsou vyžadovány procesy EIA a SEA. Účast ne-expertů má podobu veřejných projednání odborných posudků vlivů.