Genius loci je mnohorozměrný fenomén, který označuje význam místa, který není v prostoru viditelný. Přestože se může jevit spíš jako společenskovědní abstraktum, jedná se o integrální vlastnost místa, jeho schopnosti zprostředkovat prostor jako významuplný. Je podmíněn hledisky prostorovými i neprostorovými, v silné vazbě na trvání a proměny místa v čase. Geniem loci se lze tedy zabývat jako relevantním urbanistickým předmětem. Pro urbanismus je výzvou uchopit jeho zákonitosti a podmíněnosti. Tématem kapitoly je vztah fenoménu genia loci a utváření městského prostoru. Odhaluje prostorové aspekty identity městského prostoru, vztah mezi identitou, formou a časem.