Příspěvek představuje příklady od 14. do 17. století z výsledků stavebněhistorických průzkumů skupiny feudálních sídel. Výsledky\ zkoumání staveb i písemných pramenů dokládají 2 podoby zbožnosti. Zbožnost soukromou a zbožnost jako součást společenské sebeprezentace až na hranici statutárního symbolu. Obě formy mohou být provedeny jak v pevné podobě stavebního vybavení, tedy kaple, nebo pomocí přenosných artefaktů – oltářů čui svatých obrázků apod. V případě kaplí mohlo jít o samostatné prostory, nebo o arkýře, otevřené do prostoru sálu. Tyto bylo možné uzavírat dveřmi, které se otevíraly právě pro potřebu bohoslužby. Samostatnou kapitolu tvoří sekundární názvy kaple, které se v lidovém podání vztahují ke stavebním znakům, zejm. žebrové klenbě, aniž dotyčný prostor byl někdy kaplí.