Text se zabývá venkovními prostory pro hru dětí (většinou předškolního a mladšího školního věku), které v našich městech vznikaly v období 60.–80. let 20. století. Pozornost je věnována především dětským hřištím na sídlištích – a to jak typizovaným konstrukcím, tak atypickým autorským projektům. Právě na problémech při výstavbě nestandardních hřišť, které se chtěly obejít bez všudypřítomných trubkových prolézaček a plánovaly vytvořit více prostoru pro dětskou fantazii, lze totiž také ukázat rigidní stavební praxi, která většinou výstavbu sídlištního parteru provázela.