Monografie popisuje podrobně metodiku hodnocení spolehlivosti a životnosti staveb industriálního dědictví (pozemních a inženýrských staveb i mostů) včetně postupů získávání potřebných informací o skutečných vlastnostech materiálů, geometrii a zatížení vyšetřované konstrukce. Metodika zohledňuje rozdíly mezi hodnocením industriálních památek a navrhováním nových konstrukcí. Významné nejistoty související s materiálovými vlastnostmi železobetonu, litiny, oceli, zdiva nebo dřeva, chováním konstrukce i vlivy okolního prostředí je obtížné zohlednit prostřednictvím běžně používaných návrhových metod bez konzervativních předpokladů. Pro efektivní hodnocení a rozhodování o rekonverzích často unikátních industriálních staveb se v souladu s ČSN EN 1990 a ČSN ISO 13822 vychází ze statistických a pravděpodobnostních metod, které umožní lépe kvantifikovat nejistoty, zahrnout výsledky prohlídek a testů i nejistoty testových metod.