Spolehlivost zděných konstrukcí se dosud opírá o dlouhodobé tradice a předchozí zkušenosti. V souvislosti se zaváděním Eurokódů EN 1990 [1] a EN 1996 [2] do systému národních norem proto vznikají snahy o uplatnění pravděpodobnostní teorie spolehlivosti při kalibraci dílčích součinitelů materiálů a dalších součinitelů zděných konstrukcí. Tradičně používané zdicí prvky se však v jednotlivých evropských zemích liší a hodnoty různých součinitelů doporučované v nové evropské normě EN 1996 a navazujících evropských dokumentech nemusí zcela vyhovovat národním výrobkům a tradicím. Předložený rozbor spolehlivosti zděných konstrukcí vychází z dostupných experimentálních dat a mezinárodně přijatých teoretických modelů pro pevnosti materiálů. Ukazuje se, že hodnoty součinitelů doporučované v platné verzi EN 1996 jsou v našich podmínkách většinou konzervativní a zřejmě nehospodárné.