Prostředí, ve kterém žijeme, má svůj přirozený historický vývoj a v průběhu dějin si ho lidé vždy přizpůsobovali tak, aby co nejlépe vyhovovalo jejich potřebám. Od roku 1985 se objevuje v českém legislativním prostředí materiál, který upravuje tvorbu prostoru pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. V současné době tuto problematiku řeší zejména prováděcí vyhláška stavebního zákona č. 398/2009 Sb. O obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb (MMR, 2009. Jejím účelem je zajistit, aby nové i rekonstruované stavby a veřejný prostor byly obecně přístupné pro co největší množství lidí včetně obyvatel se zdravotním znevýhodněním, rodičů s kočárky apod. Principy navrhování prostředí, které by bylo vhodné pro osoby s Parkinsonovou nemocí, však zatím nejsou nijak definovány a následně zohledněny v normových a legislativních materiálech ani v architektonických manuálech. Aby mohl architekt vhodně navrhnout prostředí pro tuto specifickou skupinu, musí její potřeby nejdříve pochopit. Spolupráce s odborníky v oblasti neurologie a Parkinsonovy nemoci. Spolupráce s pacienty s diagnostikovanou Parkinsonovou nemocí v různých stádiích. Dotazníkové šetření. Research by design. Cílem projektu je ukázat, že vhodným návrhem architektonicky vytvořeného prostředí je možné kompenzovat některé příznaky nemoci a umožnit tak nemocnému delší setrvání v samostatném životě, jak ve vlastní vhodně upravené domácnosti, tak ve veřejném prostoru. Kvalitní a promyšlený návrh může oddálit i nutnost stěhování se do specializovaných finančně náročnějších zařízení bez vazby na známé prostředí. Výsledkem je pak přínos pro jedince, jeho okolí i celou společnost z hlediska společenského, sociálního i ekonomického.