Monografie, kterou Heide Mannlová vydala o kostele Nanebevzetí Panny Marie v Mostě roku 1969, představovala ve své době nejen významný vědecký počin, ale také akt nemalé občanské odvahy, protože její téma bylo těsně spjato s dějinami sudetoněmecké historiografie a vytváření skupinové identity od konce 19. století. Heide Mannlová při tom ve své práci vycházela z tradice německého dějepisu architektury první poloviny 20. století, která byla sama zatížena dobovým nacionalismem. Měnící se pohled na dějiny architektury se od 70. let 20. století projevil i v oblasti výzkumu „pozdně gotických“ halových kostelů, k nimž mostecký kostel patří. Z tohoto hlediska dnes lze korigovat některé premisy, z nichž Mannlová vycházela. Její výzkum, zejména pak studium kamenických značek, zůstává nicméně základem i pro další bádání o mosteckém kostele.