Současnost postavená na konvergenci stojí na počátku nové éry interpretace architektury: autonomního sestavování a plánování. Během několika posledních let přinutilo spojení digitální fabrikace a robotických technik architekty a konstruktéry navrhovat velmi kustomizované struktury nestandartních staveb. Tyto procesy byly z velké části limitované měřítkem, zaměřením a především zeshora objednanou fabrikací. Autonomní plánování postavené na principu zespoda fungující technice je příslibem velké měřítkové diferenciace, adaptability a potenciálu rozvoje rozmanitých procesů plánování. Architekti a designéři jsou díky pokroku v poznání fungování živých organismů, pokročilých systémů, struktur a materiálů schopni za pomoci fyzikálních simulací plánovat na míru zespoda nahoru nejen individuálně kustomizované struktury, ale i robotické stavební systémy na principu decentralizovaného sebesestavování.