Článek prezentuje pilotní výsledky nově budované metodiky a programových nástrojů pro parametrický návrh tvarově složitých konstrukcí. Místo vývoje monolitického softwarového řešení je důraz kladen na propojení architektonických a statických programů, které nabízejí dostatečné možnosti rozšíření, a to díky otevřenosti zdrojového kódu a/nebo skriptování. Výsledky tří studií, získaných pomocí modeláře Rhinoceros(R) a programu OOFEM, prokazují, že navrhovaná metodika a vyvinuté programové prostředky umožňují dosáhnout větší flexibility a rychlosti při architektonickém návrhu, a tím i atraktivnějších a odvážnějších konstrukcí.