Sídliště představují poměrně radikální umělecko-technologický experiment, který se odlišuje od tradičního způsobu výstavby i od současných aplikovaných paradigmat výstavby města. Uvolnění od klasických forem se zde projevilo jako katalyzátor široké škály urbanistických typologií. Článek představuje základní morfologickou taxonomii pražských sídlišť. Článek přestavuje - aniž by si dělal nárok na to stát se konečným výčtem - 6 morfologických kategorií lišících se navzájem základním vztahem veřejný prostor versus stavební hmota: - "řádky" - "pole" - "pseudobloky" - "superbloky" - "volné kompozice" - "superstruktury" Rozlišení těchto typologií je významné vzhledem k odlišné míře jejich adaptability na standardní (ve smyslu čitelnosti) tedy obnovitelné a udržitelné prostředí.