O ikonických, velkých, významných a památkově chráněných dílech se většinou už obecně ví a mluví. Ale pak je ještě další vrstva průmyslového dědictví, méně viditelná z odstupu, intenzivněji vnímaná spíš na místní, regionální úrovni – drobné drážní stavby, obecní vodárny a vodárenské věže, cihelny za vesnicí i lokální pivovary, typové skladištní budovy, dílenské a opravárenské provozy, v krajině osamělé sladovny, rozpadlé vápenky, zbytky konstrukcí u zaniklých lomů, zděné trafostanice, torza zdí minulých továren, k obloze trčící komíny. Specifická kulturní vrstva sídel a krajiny, která zůstává stranou, mizí.