Příspěvek sleduje dosud nezmapovaný fenomén naší poválečné architektury pro automobilisty. Na rozdíl od meziválečné sféry, kdy byl automobilismus spjat s moderním aktivním duchem, přičemž služby měly podobu elegantního podnikatelského, konkurenčního prostředí, od šedesátých let nabral podobu spíše věcného, konzumního jevu, v architektuře naplňovaného velmi racionálním, efektivním způsobem, s maximálním využitím typizace. Navzdory teorii, jež dlouhá léta upozorňovala na nedostatek garáží a parkování hyzdící městský parter, socialističtí plánovači svérázný a zdánlivě okrajový typologický druh dlouho přehlíželi. Společenská poptávka přesto vedla k výstavbě mnoha zajímavých staveb – v rozsahu od samostatných nebo družstevních garáží vznikajících v akci Z, přes hromadné garáže ve formě zázemí sídlišť nebo protihlukové bariéry, garáže integrované do bytových nebo občanských staveb, až po rozmanité, půvabné motoresty, nebo bezmála konstruktivisticky věcné mototechny a čerpací stanice. Otázkou zůstává – dochovaly se vůbec autentické pozůstatky této architektury a v jakém stavu?