Sportovní stavby v Čechách prošly v období socialismu překotným vývojem – od otevřených stadiónů a strohé, ortogonální post-funkcionalistické moderny, přes expresivní tvarosloví a velkorozponové konstrukce šedesátých let, až k normalizaci a opatrnému humanismu, high-tech a postmoderně let osmdesátých. Současný stav a osudy sportovních staveb však zdaleka neodpovídají vysokým dobovým ambicím a jejich dosud živému společenskému významu. Příspěvek proto mapuje nejenom tvarovou, výrazovou a technologickou evoluci specifického typologického druhu, ale i otázky fyzického a morálního zastarávání architektury, přinášené změnami životního stylu a hodnot, či ekonomicko-environmentálního zázemí (např. komercionalizace sportu, návštěvnost a televizní přenosy, energetická efektivita, úpravy legislativy a sportovních pravidel, atraktivity pozemků atd.).
Publikace