Text mapuje osudy jedné z nejvýznamnějších staveb architekta Zdeňka Plesníka; uvádí ji do dobového kontextu a zaměřuje se zejména na otázky kontinuity meziválečného avantgardního hnutí v šedesátých letech a na obohacování mezinárodního stylu o technicistní výrazové prostředky.