V letošním roce uplyne 40 let od slavnostního zahájení provozu horského hotelu a televizního vysílače Ještěd. Národní kulturní památka, vystavěná na místě vyhořelé historické budovy, odráží politické uvolnění, společenský a kulturní kvas "zlatých" šedesátých let, úsilí o vytržení z převážně kvantifikovatelné, zprůmyslněné stavební produkce, projev silné vůle vytvořit výrazné, osobité gesto i v dobách "kolektivního vlastnictví, prostředků a cílů". Nadčasové spojení jedinečného krajinného prostředí, kongeniálního vnuknutí a důslednosti tvůrců představuje dnes symbol města i celého regionu a výmluvnou výpověď o snech jedné generace architektů. Proslulá a všeobecně oblíbená věž se stala předmětem mnoha teoretických studií, které však překvapivě opomíjí pozoruhodný autorský interiér, tvořící nedílnou součást její fyzické i duchovní podstaty. Mediální obraz ikony, zprostředkovaný zpravidla dálkovými pohledy, převážil nad realitou lidsky blízkého setkání s architekturou šedesátých a sedmdesátých let.