Kniha vznikla na základě dlouholetého výzkumu poválečné architektury kolektivu doktorandů a akademických pracovníků Ústavu teorie a dějin architektury FA ČVUT v Praze. A rovněž díky práci studentů semináře Poválečná architektura. Seminář existuje od roku 2015 jako alternativní cvičení v předmětu Dějiny architektury pro první ročník. Prvotní záměr spočíval v uvedení zájemců do podrobnějšího studia historické architektury, zejména do systematického mapování věrohodných pramenů, správného „čtení“ stavby in-situ a v neposlední řadě šlo také o seznámení s náležitostmi psaní odborného textu. Průzkumy vybraných poválečných staveb však záhy nabídly i další, podstatné subtéma – způsob, jak se k „mladé“ architektuře a minulosti jako společnost vztahujeme, jak s ní nakládáme a zda lze v budoucnu překonat do ní vtištěné limity nebo využít její potenciál.