K české poválečné architektuře neodmyslitelně patří integrovaná výtvarná díla. Díky tzv. procentům na umění zejména éra normalizace přinesla jejich enormní nárůst a oboustranně výhodnou spolupráci architektů a umělců. Jakkoliv jsou díla často vestavěna a podstatnou součástí původního výtvarného libreta, z architektury jsou dnes odstraňována, z ideologických či zištných důvodů, ale i kvůli nepochopení jejich hodnoty.