Každá doba má své nepostavené projekty, bohužel a mnohdy naštěstí nerealizované úvahy. Za jejich neuskutečněním většinou stojí společenské změny, ekonomické podmínky, ztráta klienta nebo samotná vizionářská podstata návrhu. I osmdesátá léta mají samozřejmě své návrhy „do šuplíku“. A není jich málo. Zpravidla chyběla politická vůle, čas, finance nebo kapacita stavebního průmyslu. Tato kniha se však věnuje především projektům experimentálním a alternativním, které mnohdy vzešly z odporu vůči zploštění humánního konceptu modernismu pod neúprosným tlakem socialistických hospodářských plánů a normalizace. Projekty pokrývají širokou škálu poloh, v rozsahu od vážně míněných dlouhodobých vizí moderního města (dopravní řešení Prahy, alternativy pro Žižkov, modernizace bytového fondu) přes odvážné experimenty k prověření nových, často ze zahraničí importovaných myšlenek (obytné soubory, městský parter, modulární nebo solární architektura) až po laškovné cimrmanovské „okopávání kotníků“ slábnoucího režimu (Urbanity, Malovaná architektura, výtvarná díla). Všechny spojuje vůle překračovat opevněné hranice normalizační praxe, provokovat diskusi a posouvat architekturu k lidštějšímu i environmentálně zodpovědnějšímu přístupu. Mnohé úvahy si svou svěžestí a neotřelostí zaslouží pozornost a inspirují ještě dnes.
