Existence potřeby vyrovnat se s průmyslovým dědictvím a transformovat ho pro dnešek, doprovázená řadou nejistot, je jedním z dokladů proměny kontextu disciplín urbanismu a územního plánování. Participativní plánování může být v urbanistických projektech zabývajících se průmyslovým dědictví cestou k dosažení různých přínosů - odhalení podstaty problematického stavu, zlepšení komunikace a koordinace mezi aktéry v území, nalezení řešení vycházejícího ze sladění protichůdných požadavků, rozšíření obzorů a lepšímu pochopení dané problematiky zapojených anebo prostě jen optimalizace výsledného návrhu. Stejně tak různé jsou metody, vždy se přitom odvíjí od předpokládaného přínosu.