Příspěvek prezentuje část doktorského výzkumu Komunitní bydlení - typové modely pro Českou republiku, jehož cílem je vyhodnotit možnost implementace cohousingu do různých urbanistických prostředí v České republice a vytvoření teoretických modelů pro vybrané druhy komunit v jednotlivých prostředích. Cohousing je svépomocné, společensky orientované komunitní bydlení v plně vybavených a samostatných bytových jednotkách, doplněných o společné prostory a plochy, v neideologické a demokratické komunitě, která aktivně rozvíjí sociální vztahy mezi jednotlivými členy komunity. Cohousing má více než čtyřicetiletou tradici ce skandinávských zemích. V České republice je myšlenka cohousingu diskutována v posledních deseti letech, ale doposud nebyl žádný projekt tohoto typu u nás realizován. V návaznosti na analýzu zahraničních realizací byly definovány tři typy komunit: 1/vícegenerační; 2/seniorská a 3/sociálně specifická; a dále čtyři typy prostředí: 1/městské; 2/předměstské; 3/příměstské a 4/venkovské. Analýzy dále ukázaly, že prostředí, ve kterém je cohousing realizován, ovlivňují: 1/lokální tradice bydlení; 2/míra podpory veřejnou správou; 3/skupina zájemců o cohousing, která myšlenku převezme v době implementace; 4/současné trendy v bydlení v regionu a 5/současné společenské trendy. Ve Skandinávii dominuje realizace v příměstských lokalitách, ve Velké Británii naopak ve venkovských, Německo je specifické množstvím realizací v městském prostředí. Převládá realizace vícegeneračních komunit. Analýzy předpokládají největší potenciál v České republice pro komunity seniorské v prostředí předměstském a příměstském, pro komunity vícegenerační v prostředí příměstském a venkovském.
Publikace