V průběhu několik tisíc let trvající evoluce čínské lidové architektury byl její morfogenetický proces zajištěn systémem souvztažnosti od nejmenšího stavebního prvku až po měřítko urbanismu. Tento proces začíná na úrovni střešní tašky měnící své zakřivení a velikost, pokračuje přes adaptivní konstrukční systém závislý na funkčních požadavcích, prostorovou organizaci řízenou sociálními a klimatickými aspekty, vztahem mezi bytovými a nebytovými funkcemi podmíněnými ekonomickými faktory a končí výslednou urbanistickou strukturou závislou na morfologii terénu. Nyní lze tento proces s pomocí současných parametrických počítačových programů a stavebních technologií zkrátit na zlomek času.