Automatizace, diferenciace, simulace, samoorganizace nebo soběpodobnost doplňují tradiční nástroje navrhování. Programy a skripty založené na vstupních parametrech, podmínkách a cyklech tak postupně mění význam abstrakce v architektonickém navrhování. Jednoduché opakování standardních prvků je nahrazováno variací, plynulou změnou, komplexními tvary a složitými vazbami a závislostmi. Tento posun je natolik významný, že se začíná mluvit o parametricismu jako o novém velkém architektonickém stylu. V posledním článku letošní série o skriptování znovu zmíním probrané algoritmické nástroje, které používají nejen parametricisté, ale i běžní architekti a designéři.