Pátý článek ze série o programování v architektuře se věnuje soběpodobnosti - tedy vlastnosti objektů, jejichž části jsou podobné celku. Soběpodobnost se netýká pouze skriptování a geometrie, ale nalezneme ji všude kolem nás - v přírodě i v architektuře - a je jedním z hlavních znaků fraktálních útvarů. Na praktickém příkladu z mého působení v Arup AGU popíšu, jak vznikal návrh a prováděcí dokumentace pro dlažbu v obchodní pasáži White City. Skript, který pro čtenáře Ery vytvořil Viktor Johanis, potom ukáže, jak by se řešil podobný úkol v programu ArchiCAD.