Využití betonu v sakrální architektuře skýtá nekonečné možnosti. Je to hravý materiál, se kterým může architekt prožívat bezmeznou radost z experimentování. Může ho různě tvarovat a formovat, nechat vyznít jeho drsnou strukturu, nebo naopak pracovat s jeho důstojnou a uklidňující homogenností, nechat na něj dopadat světlo; pokaždé je jedinečný. Skrz povrchy, které vidíme a dotýkáme se jich, demonstruje fyzickou přítomnost a trvanlivost stavby v dnešním, možná trochu povrchním světě.