Výběr stavebních materiálů má zásadní vliv na chování budovy a její vnímání člověkem. Pestré používání různorodých materiálů, jejich vědomě nestandardní použití a půjčování materiálů z jiných průmyslových odvětví se stává uznávaným tvůrčím nástrojem architekta. Důraz na vizuální složku architektonického prožitku v kombinaci se standardizací stavebních prvků nevyhnutelně vede ke ztrátě hmatovosti, měřítka a pocitovosti architektury. Vzhledem k tomu, že autor vnímá jako klíčovou multismyslovou kvalitu budovy, její šetrnost k životnímu prostředí a kvalitní vnitřní prostředí budov, je rozsah práce zaměřen na přírodní stavební materiály, u kterých se takovéto kvality předpokládají. Uplatnění přírodních materiálů má v našem kulturním okruhu tradici, která s nástupem průmyslové revoluce postupně vymizela. Cílem této práce je ověřit, zda lze oprostit přírodní materiály od jejich stigmatu rurální architektury a zda pro ně lze nalézt uplatnění v současné moderní architektuře.