Děti a mládež tvoří pětinu obyvatel České republiky. Úmluva o právech dítěte jim zaručuje právo ovlivňovat rozhodnutí o svém městě, vyjadřovat své názory o městě jaké chtějí mít, právo na účast v rodinném, komunitním a sociálním životě. Jak naše města tyto práva naplňují? Co děti ve městě vlastně potřebují? Dětský svět ve městě, to nejsou jen hřiště, ale i cesty do školky, ze školy, na nákup nebo za prarodiči. Na základě zkušeností z cele řady projektů, realizovaných jak na půdě Fakulty architektury, tak ve spolku Město přátelské k dětem, z.s., se ukazuje, že je třeba prosazovat a vytvářet podmínky pro „trojnožku“: svobodný a nezávislý pohyb dětí, kvalitní hru a kontakt s přírodou. Navrhování a plánování měst s ohledem na děti se čím dál více stává globálním tématem, jak v zemích třetího světa tak i u nás, v Evropě. Není přijatelné potřeby děti řešit separátně, investovat pouze do dětských hřišť, parků a škol. Naše města je třeba řešit komplexně, kromě dostupného bydlení je důležitá mobilita, dostupnost a přístupnost destinací, bezpečný pohyb a pobyt a sociální interakce. Veřejný prostor zde hraje klíčovou roli. V závěru se ukazuje, že plánování s ohledem na děti naplňuje i potřeby dalších sociálních skupin jako jsou na příklad senioři, lidi s handicapem a celé rodiny. Účast dětí v procesu plánování a navrhování, jako i během realizace a užívání je klíčová. Děti nejsou odborníci na plánování, ale sami nejlépe vědí, jak chtějí žít a jak se chtějí hrát. Aby plánování mohlo nastat, je potřeba nastartovat změny ne jenom ze-zdola ale hlavně ze shora. Vedení měst by dětské agendě mělo dát prioritu.