Rozšiřování zastavěného území města je jedním ze základních témat při plánování rozvoje měst. Obecně známé principy udržitelného rozvoje inklinují spíše k zahuštění měst, proti tomu však stojí tlak ze strany obyvatel spojený s touhou po rozvolněnější zástavbě s dostatkem ploch pro rekreaci. Na kodaňský Finger-plán lze u tohoto dialektického střetu nahlížet jako na syntézu – rozvoj města plánuje podél zahuštěných radiál obsloužených kapacitní veřejnou dopravou a tak chrání volnou krajinu mezi jednotlivými „prsty“ města. V tomto článku nejprve představujeme výsledky série našich předchozích výzkumů, které principy tohoto rozvoje testovaly v prostředí středně velkých měst v ČR. V hlavní části článku se dostáváme k poslednímu výzkumu, kde jsme zkoumali vztah urbánního prostředí města vůči využití městské hromadné dopravy. Výsledky naznačují, že principy radiálního rozvoje jsou také u středně velkých měst v ČR použitelné.