Velmi málo poznatků, které akademický architektonický výzkum vyprodukoval je v praxi skutečně využíváno. Proto je výzkum architektury diskutován na architektonických školách v pravidelných generačních vlnách. V souvislosti se současnou proměnou konzumní společnosti ve znalostní a udržitelnou společnost jsou revidovány nejzákladnější otázky po smyslu výzkumu v oboru architektura. Jaká jsou specifika výzkumu architektury? Jakou roli při navrhování a jeho výzkumu hraje hodnotový rámec? Jaký je vztah vizuální a verbální stránky architektonického výzkumu a jeho komunikace? Jak může v praxi prováděný výzkum obohatit výzkum, prováděný v akademickém prostředí? To jsou některé z otázek, nad kterými jsem se pokusila krátce zamyslet, a to z pozice praktikující architektky, která se zároveň věnuje teoretické reflexi současné architektury.