V závěru devatenáctého století se díky postupující mechanizaci začala ze základního typu sýpky samostatně vyvíjet skladiště obilní a skladiště zboží. Příspěvek sleduje provozní, konstrukční a architektonické inovace, uplatněné v Českých zemích a na Slovensku při stavbě skladišť zboží v období před druhou světovou válkou. Na příkladech skladišť nákladových nádraží v Brně a Olomouci-Hodolanech, přístavních skladišť v Bratislavě-Ružinově a Praze-Holešovicích nebo nákladového nádraží v Praze-Žižkově identifikuje autory těchto nových řešení a jejich možné předlohy v evropské industriální architektuře.