Globalizace obilního trhu vyvolala v Evropě v osmdesátých letech 19. století tzv. obilní krizi, kterou se zemědělci snažili překonat svépomocnou organizací odbytu. Středoevropská družstva si od výstavby společných skladišť slibovala také možnost prodávat své obilí přímo odběratelům a ovlivňovat jeho cenu. Mechanizace skladování si brzy vynutila spojení stavebního a strojního navrhování těchto budov. Hannoverská kancelář architekta Ernsta Wullekopfa a inženýra Friedricha Krukenberga, dnes známých hlavně jako autoři Stuckyho parního mlýna v Benátkách, vytvořila typový projekt, optimálně kombinující sýpku se sily, který v Čechách letech 1899-1900 využila družstva v Chebu, Ústí nad Labem, Teplicích a Kouřimi, roku 1905 ještě Teplé. Konkurovala jim zde však typová skladiště sýpkového typu s koši, které rakouská strojírna Nicolause Heida postavila ve Stockerau, Žluticích, České Skalici a Mostě.
Publikace