Příspěvek mapuje možnosti, a porovnává různé typy robotických systémů pro aplikaci v architektuře, ty by neměli být v budoucnu využitelné jen pro těžce dostupná místa, lokality postižené katastrofami, osidlování Marsu atd. Měli by se stát součástí budoucích sídel i jednotlivých staveb vzhledem k častým změnám ve společnosti, klimatu a politice. Tyto změny lze těžko predikovat a je třeba být připraven na jejich neustálé přeměny. Podobně jako jsou schopny se adaptovat přírodní systémy tak i lidská sídla by se měla k tomuto principu přibližovat.