Pro dům, který pod jednou střechou nabízí byty, širokou paletu služeb a místa pro sousedské setkávání či spolupráci, se v češtině vžil přívlastek kolektivní. V průběhu 20. století o tomto obytném typu diskutovali nejen architekti, ale také sociologové, byznysmeni či feministky. I přesto, že účastníci debaty vycházeli z různých světonázorových pozic, napětí mezi individualitou a kolektivitou bylo pro všechny klíčovým tématem. Kniha představuje nejdůležitější české příklady kolektivního bydlení, rozebírá, co si jednotliví původci koldomů od tohoto obytného útvaru slibovali, a přibližuje, jaké sociální procesy měly koldomy ovlivnit.
