Na konci devatenáctého století vyvinuli inženýři a stavitelé technických a průmyslových staveb vícepodlažní železobetonové rámové konstrukce a obloukové či parabolické nosníky, které se až v prvních dvou desetiletích století dvacátého stávají architektonickým tématem – z praktických, ale i teoretických příčin. Další inovace železobetonu, jako např. ploché stropy, byly již jen jedním z nástrojů uvolnění půdorysu i fasády od nosné konstrukce.