Historická okna jsou v současné době zpřísňování požadavků na energetickou náročnost vystavena tlakům, jejichž následkem bývají v mnoha případech plošné výměny za okna nová. Památky funkcionalistické architektury, u níž jsou okna výjimečným nositelem nejen historické, ale také estetické hodnoty, jsou tímto trendem zranitelné obzvláště. Příspěvek si klade za cíl podrobněji prozkoumat tepelně izolační vlastnosti typických oken funkcionalismu a zároveň prověřit účinnost dodatečných opatření umožňujících jejich zlepšení. Využíváme k tomu modelových softwarových výpočtů v kombinaci s termovizními snímky. Z hlediska prvního cíle se ukázala, resp. potvrdila prakticky známá problematičnost oken kovových. Pozoruhodné je srovnání dvojitých a zdvojených oken, potvrzující některé progresivní názory z meziválečného období, jež se o zdvojená okna zasazovaly. U dodatečných opatření se pak jako efektivní a potenciálně široce uplatnitelné ukazují utěsnění křídel a výměna původního zasklení za dvojskla, přičemž s ohledem na další faktory je celkově nejvýhodnější výměna skel vnějších; v takovém případě lze tepelnou propustnost původního okna snížit až o 60 %. Příspěvek tím potvrzuje závěry předchozího výzkumu na toto téma a zároveň je rozšiřuje o další souvislosti a podrobnosti.